Filip Blažek + RePublic = Vazárna

Filip Blažek od dětství miluje písmo a typografii a jeho vášeň se časem stala jeho profesí. Pracuje jako grafický designér ve studiu Designiq, o typografii píše a přednáší, a to především na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a na vysoké škole ARCHIP v Praze. Pro naši „TYPO EDICI“, kterou vzdáváme hold české typografii, navrhl další unikátní design, tentokrát za použití legendárního písma RePublic.

DSCF2610_1

RePublic je písmo, které odráží politické dění v Československu víc než kterékoli jiné. V roce 1955 byla v Československu vypsána soutěž na nové patkové písmo určené pro sazbu novin. Zvítězil návrh písma Public od Stanislava Marša (1910–1976), který o rok později realizoval národní podnik Grafotechna. Záhy se Public v českých tiskárnách rozšířil natolik, že jím byly od 60. let do začátku 90. let tištěné všechny české deníky. Není proto divu, že mezi designéry šlo o písmo neoblíbené, neoddělitelně spojené se lhaním a propagandou komunistického režimu.

 Také Filip nám zodpověděl naše otázky, stejně jako Martin T. Pecina a Petra Dočekalová.

Na začátek si neodpustím otázku k písmu RePublic - proč jsi vybral zrovna toto písmo pro Vazárnu? Napadlo Tě to hned, nebo jak jsi k tomuto spojení došel?

Písmo RePublic je pozoruhodné tím, jak odráží československé dějiny. Původní Public navrhl Stanislav Maršo v polovině 50. let. Jako jedno z mála původních českých písem bylo realizováno a od počátku 60. let jím byly postupně sázeny všechny české noviny, změna přišla až s nástupem počítačů na začátku 90 let. Písmo se tak ne vlastní vinou stalo hlasatelem komunistické propagandy, jeho obraz byl spojen se lží. Mnoho mých kolegů designérů, zejména těch starších, nemohlo pochopit, proč typograf Tomáš Brousil toto písmo zdigitalizoval. Po čase se ale ukázalo, že nový RePublic je písmo nadčasové, spojitost s totalitou odvála, a font se začal hojně užívat. Dokonce se na mnoho let dostal třeba do týdeníku Respekt. Mám RePublic rád, chtěl jsem ve svém návrhu ukázat, že kromě sazby periodik se může uplatnit i v úplně nečekaných situacích, kdy je pořád čitelný, a přesto si ponechává svůj osobitý charakter.

A Ty sám papír jako takový používáš? Při práci nebo ve volném čase? Nebo raději využíváš moderní technologie?

Papír moc nepoužívám. Občas na skicování a pak hlavně na takové ty čmáranice při telefonování nebo rychlé poznámky při práci. Na důležité informace používám Evernote, což je pomůcka k nezaplacení. Ukládám tam všechno: „papírky“ z čistírny, manuály, etikety dobrých vín, tipy na knihy, hudbu a filmy, recepty...

Ke kvalitnímu papíru, a hlavně tomu ručně vyráběnému, se při své práci asi dostaneš snadno. Nakupuješ i někdy v obyčejném klasickém papírnictví?

Ručně vyráběný papír mě nikdy moc nelákal. Ale papírnictví miluju od dětství, jejich vůni i rozmanitost sortimentu. Jedno pořádné mi chybí v Praze, taková dvě patra plná sešitů, bloků, psacích potřeb, pravítek, lepidel, obalů, vše s elegantním designem, ve vysoké kvalitě a s možností výběru. Znám pár dobrých papírnictví po Evropě, ale bohužel nic se šíří sortimentu nevyrovná japonským. Přestože je Japonsko velmoc ve výrobě psacích potřeb, mají tam větší výběr německých fixů než kdekoli v Evropě! V takovém obchodě pak dokážu trávit celé hodiny.

IMG_8268

Na schůzky a osobní poznámky používáš také papírový diář? Případně od koho a proč, jaké máš na diář požadavky?

Už na začátku 90. let jsem začal používat digitální diář, nejdřív Casio, potom Palm a nakonec kalendář v mobilu. Synchronizace mi přinášela obrovskou úlevu, že mi případná ztráta diáře nepřinese pohromu. Někdy od roku 2002 jsem začal vést i paralelní papírový diář. Nejprve od japonské firmy Muji, jenže oni často z roku na rok měnili design, na který jsem byl zvyklý, takže jsem asi před 10 lety přešel na týdenní Moleskine: kalendárium nalevo, volný list napravo, A5 v pevných deskách. Někdy černý, jindy barevný. Obvykle si ho kupují na cestách, jako vzpomínku na výlet. A různé poznámky si už strašně dlouho píšu do malých bločků formátu A6 od Muji. Jak Moleskine, taky Muji mají na omak příjemný jemně nažloutlý papír, na který se dobře píše plnicím perem.

Pokud pro klienta děláš návrhy, doporučuješ také jaký papír či jiné médium by se na to hodilo? A poslouchají Tvoji klienti nebo se setkáš spíš s tím, že použijí něco, s čím nejsi úplně spokojen?

Téměř vždy se snažím doporučit papír, který mi k zakázce přijde nejvhodnější. Obyčejný „ofseťák“ mi často přijde jako nejlepší volba. Obvykle se vyhýbám křídám a moc rád tisknu na papíry z řady Munken. Občas se ale stane že klient na křídě trvá. A to, že jde svým způsobem sám proti sobě, mě pak mrzí.

Nevyplňujte toto pole: